Objektivy pro fotoaparáty Micro 4/3: klady a zápory

Duo Olympus – Panasonic

Objektivy od Olympu i Panasonicu jsou obecně velmi kvalitní a nabízejí bez výjimky vždy zajímavý kompromis mezi cenou, obrazovou kvalitou, vzhledem, užitečností, funkcionalitou a malými rozměry. Zejména obrazová kvalita je fantastická, pokud si uvědomíme, že tyto objektivy musí zobrazit svět na čip, jehož hustota pixelů několikanásobně větší oproti čipu velikosti kinofilmového políčka. V nabídce si lze pro dané rozmezí ohnisek obvykle vybrat mezi více variantami podle finančních možností a nároků fotografa.

Je třeba si ale dát pozor na to, že zejména širší ohniska ve velké míře využívají softwarové korekce, která může mírně změnit skutečný úhel záběru objektivu a zhoršit obrazovou kvalitu v rozích. Na druhou stranu tyto korekce umožňují vyrábět levnější a kompaktnější objektivy, jejichž fyzický design se soustředí na odstraňování ostatních, často podstatnějších vad.

S fyzikálními omezeními lze bojovat jen do určité míry, a tak platí, že ty nejsvětelnější objektivy jsou i u tohoto formátu obvykle o něco rozměrnější. I přesto ale mnohem menší, než stejná ohniska u větších formátů. Je třeba se ovšem vyvarovat přímého srovnání s objektivy pro větší formáty jen podle ohnisek a nominální světelnosti! Menší čipy mají inherentní omezení (zejména vysoká hladina šumu), která by šla teoreticky překonat užitím světelnějších objektivů. Takto světelné objektivy by ovšem byly neprakticky velké a drahé.

Nekompatibilní rozšíření

Přestože je vznik standardu Micro 4/3 (a jeho předchůdce 4/3) v tradičně uzavřeném světě foto-techniky tak trochu malý zázrak, není situace zcela ideální. Dva hlavní hráči Panasonic a Olympus sice vyrábí navzájem do značné míry kompatibilní objektivy, stále jsou ovšem konkurenty. A tak zatímco Olympus až na chystané super-teleobjektivy spoléhá výhradně na stabilizaci čipu, Panasonic ji obvykle instaluje přímo do objektivů. Výsledkem je to, že majitelé naprosté většiny těl od Panasonicu mají menší motivaci si pořizovat delší ohniska od Olympu, zatímco z pohledu vlastníků bez-zrcadlovek Olympus jsou obdobné objektivy od Panasonicu kvůli stabilizaci zbytečně rozměrnější a dražší.

Ještě hůře pochopitelná jsou speciální rozšíření objektivů nad rámec standardu. Některé novější a dražší objektivy od Panasonicu totiž nesou clonový kroužek, který ovšem nepracuje, pokud je nasadíte na tělo Olympu. Na druhou stranu Olympus na některé své objektivy, zejména ty ze série PRO, umisťuje funkční tlačítko, které ovšem pracuje jen s těly od Olympu. Přitom není důvod se domnívat, že by se dané funkce nedaly do těl obou výrobců navzájem implementovat čistě softwarově. Oba výrobci se tím, že hrají na sebe (či se nemohou na sdílení rozšíření či uvedení do standardu domluvit), zbytečně připravují o potenciální kupce svých objektivů, pokud vlastní tělo druhé značky. Možná jim to tak ale vyhovuje, každopádně uživatel je bit.

Alternativní výrobci

Jinak je ovšem výběr objektivů nesmírně bohatý, v podstatě jedině, co formátu schází, je snad jen objektiv s proměnlivou perspektivou (tilt-shift). Kromě hlavního dua vyrábí objektivy i bezpočet jiných firem (Sigma, Samyang,…). Bohužel se mi zdá, že mají tito alternativní výrobci problém s tím, že se jim nevyplácí objektivy čistě pro Micro 4/3 vyvíjet. O příčinách se dá spekulovat. Řeší to tak, že uvádějí objektivy původně vzniklé pro APS-C bez-zrcadlovky jiných výrobců (Sony) s bajonetem pro Micro 4/3. Takové objektivy jsou obvykle kvalitní, bohužel však díky svému původu zbytečně větší, než kdyby byly navrhovány pouze pro Micro 4/3, a tím odpadá největší výhoda formátu. Navíc kvůli rozdílnému faktoru ořezu mají méně běžný úhel záběru. Také jsou tyto objektivy (z hlavy mě napadá jako výjimka pouze trojice levných, ale nepříliš světelných modelů od Sigmy) většinou bez automatického zaostřování, které je i pro bez-zrcadlovky pro některá témata nepostradatelné

Adaptování

Na MFT bez-zrcadlovky lze díky absenci zrcadlové komory snadno adaptovat takřka všechny objektivy pro zrcadlovky. Pokud oželíte automatické zaostřování, tak i velice levně. Pouze je třeba počítat s tím, že bez přidaného optického členu zůstává zachována světelnost a faktor ořezu je 2. Tedy ve zkratce objektiv pro kinofilmový formát (filmu či čipu) o ohniskové vzdálenosti 50 mm bude na těle s čipem pro Micro 4/3 mít stejný úhel záběru jako objektiv o ohnisku 100 mm na kinofilmu. Rozostřené oblasti budou mít ale stejnou povahu jako u kinofilmových 50 mm, a tedy pokud budete chtít mít pozadí stejně rozostřené, budete potřebovat zhruba 2x světelnější objektiv než u kinofilmu. Kromě toho existují jisté problémy související s tím, že čip pro Micro 4/3 je poměrně „tlustý“ a požaduje, aby na něj dopadalo světlo kolmo. Ty mohou mírně degradovat rozlišovací schopnosti adaptovaného objektivu.

Shrnutí

Přestože by se mohlo zdát, že jsem uváděl spíše nevýhody, tak je tomu právě naopak. Spíše jsem se snažil zmíněné nevýhody podrobně vysvětlit. Faktem je, že formát Micro 4/3 je z hlediska nabídky objektivů v mnoha ohledech skvělou volbou pro široké spektrum uživatelů. Některá jeho omezení se musí nutně promítnout do vašich metod a volby námětů, paradoxně to může být ovšem v pozitivní podobě, kdy se tato omezení naučíte obcházet uvědomělými tvůrčími rozhodnutími, díky kterým budete pořizovat snímky, které byste s jiným typem přístrojů nikdy nepořídili. Navíc zjistíte, že se vám MFT přístroje často odvděčí některými unikátními vlastnostmi, které vám v jiných ohledech přinesou nikde jinde neviděnou volnost. O tom ale někdy příště.

Recenze Olympus M.Zuiko Digital ED 40-150 mm 1:4.0-5.6 R Black

Laciný teleobjektiv od Olympusu pro bezzrcadlovkový systém Micro 4/3. Co nabízí? Své zkušenosti shrnuji v krátké, neformální, ale upřímné výpovědi.

Rozměry

Jde o jeden z větších objektivů pro daný systém. Z těch, co mám k dispozici, je mu v tomto ohledu nejpodobnější setový Olympus 12-50 mm. Ten je o něco delší, ale zato užší (bavíme se o základním zataženém stavu). I tak jsou přirozeně jeho rozměry titěrné ve srovnání s objektivy stejného úhlu záběru u systémů s čipy velikosti kinofilmového políčka i APS-C.

Olympus M.Zuiko Digital ED 40-150 mm 1:4.0-5.6 R Black

Olympus M.Zuiko Digital ED 40-150 mm 1:4.0-5.6 R Black

Konstrukce a vzhled

Objektiv je plastový, včetně bajonetového závitu. Příjemnějším důsledkem tohoto je zanedbatelná hmotnost („Tenhle lehoučký váleček je 300 mm teleobjektiv?!“). Nepříjemné jsou však obavy o trvanlivost. Plastový bajonet se může při častých výměnách objektivu na těle fotoaparátu rychleji opotřebit. Zejména pokud jde právě o takovýto objektiv, jež nebudete mít na svém fotoaparátu trvale a nejspíše jej budete často střídat s menšími ohnisky. Pokud bych nebyl zvyklý chovat se k fototechnice jako v rukavičkách, považoval bych konstrukci za silný nedostatek. V případě M.Zuiko Digital ED 40-150 mm 1:4.0-5.6 R také nelze hovořit o nějakém extrémně příjemném hmatovém vjemu. Povrchová úprava prstenců je velmi hrubá, z nekvaliního plastu a každý dotyk působí lacině. Zato při zběžném pohledu nevypadá tento transfokátor vůbec špatně. Tedy alespoň v černé verzi, která onu lacinost docela zdatně skrývá. Ovšem jenom do té chvíle, než vysunete vnitřní tubus, který byť funkční, tak eleganci výrobku prudce snižuje. Na druhou stranu i přes celoplastovou konstrukci je objektiv vylisován a sestaven velmi precizně.

Hodiny - f8, 70 mm

Hodiny – f8, 70 mm

Ovládání

Jedinými ovládacími prvky jsou dva otočné prstence. Užší kroužek ručního ostření se nachází na konci hlavně pevné části objektivu. Jeho chod, převáděný elektrickým obvodem, je poměrně hladký, s opravdu mírným odporem vůči změně. Ovládání je přesně, byť mírně pokulhává oproti ostřícím kroužkům u dražších modelů Zuiko.
Rozměrnějším prstencem nastavujete ohnisko a s tím se vysouvá či zasouvá vnitřní tubus. Vysunutý válec sice dobře drží ve zvolené poloze, ovšem na úkor plynulosti změny ohniska. Objektiv při tom zkrátka lehce drhne. Což je škoda, protože použté tiché zaostřování a stabilizace na soudobých tělech Olympusu by dělala z tohoto zoomu zajímavý objektiv pro natáčení videa. Na ladné přibližování či oddalování za chodu vám tedy pomůže kromě přivyknutí mechanismu posunu a opatrnému otáčení hlavně notná dávka štěstí.

Kvalita obrazu

Pokud do pořízení tohoto obejktivu půjdete jako já s tím, že sice teleobjektiv tak často používat nebudete, ale sem tam byste si za hezkého počasí rádi vyfotili například zvířátka v ZOO, nebudete kvalitou obrazu nijak zklamáni. Od teleobjektivu s proměnlivou ohniskovou vzdáleností v této cenové relaci nelze čekat zázraky. A ty skutečně nepřijdou. Na druhou stranu si nelze až na samotnou ostrost prakticky na nic jiného stěžovat. Mikrokontrast není špičkový, ale slušný, vliv různých běžných optických vad zanedbatelný. Jakost bokehu je též překvapivě dobrá.
Ostrost je samozřejmě proměnlivá s tím, jak měníte ohnisko, přičemž se doporučuje mírně přiclonit, ale ne příliš, neboť od dvojciferných clonových čísel pustoší obraz difrakce. Nejsem člověk, kterého by bavilo systematicky hledat nejvhodnější kombinace a porovnávat výsledky pod drobnohledem, ale mohu potvrdit, že skutečně od 70 mm do 100 mm podává objektiv nejlepší výsledky, zato kraje rozsahu jsou horší. Například při vytažení až na 150 mm působí obraz zjevně neostře už při kontrolním náhledu ve fotoaparátu.
Zejména u teleobjektivů je ovšem důležitá základní disciplína při fotografování, pro zamezení neostrosti pohybem fotoaparátu při snímání. Vyplatí se užívat stativu či integrované stabilizace obrazu. Byť to nesouvisí s ostrostí, tak u fotoaparátů, co to podporují (jako např. moje Olympus OM-D E-M5), doporučuji obětovat výdrž baterie a zapnout si stabilizaci již při namáčknutí spouště. Bude se vám mnohem snáze komponovat a ručně ostřit. Rozhodně se nebojím zvýšit citlivost snímače, umožňuje mi to držet krok s relativně malou světelností tohoto modelu, případně navíc bez problémů přiclonit.

Hůrka - f5.6, 40 mm

Hůrka – f5.6, 40 mm

Zaostřování

Oproti starší verzi bez R v názvu je údajně hlavní pokrok právě v této oblasti. Zaostřování je vnitřní, rychlé, tiché, přesné a spolehlivé. Nemohu srovnávat se starší iterací, s klidným vědomím však mohu prohlásit, že rychlost a přesnost je na úrovni setového objektivu 12-50 mm, mírně pomalejší než u blekurychlého 17 mm 1.8. V této oblasti lze tedy objektiv jen chválit.

Květ - f5.6, 150 mm

Květ – f5.6, 150 mm

Závěr

Olympus M.Zuiko Digital ED 40-150 mm 1:4.0-5.6 R může být dobrou koupí, pokud ho pořídíte v cené pod 4 000 Kč (stav k dubnu 2014). Například v akční sadě s firemní modrou taštičkou Olympus PEN. Určitě si dejte ale pozor na hojné přestřelené nabídky, které si tento objektiv cení klidně až na 8 000 Kč! Často i jeho starší verzi! V takovém případě rozhodně nebrat. Dále se mu vyhněte v případě, že to myslíte s teleobjektivy pro systém MFT vážně. Existují nesporně lepší, byť o třídu až dvě dražší varianty, které nedělají tak silné kompromisy ve prospěch nízké ceny.
Jinak je to ale i přes jeho zápory sympatický kus optiky, který bych se nebál nenáročnému uživateli doporučit jako druhý či třetí objektiv k tomu setovému se základním rozsahem. Je vhodný jako první seznámení s teleobjektivy (můj případ). Jen musíte být připraveni pracovat s jeho omezeními. Výsledky vás pak mohou příjemně překvapit.

Kachna - f5.6, 150 mm

Kachna – f5.6, 150 mm