Objektivy pro fotoaparáty Micro 4/3: klady a zápory

Duo Olympus – Panasonic

Objektivy od Olympu i Panasonicu jsou obecně velmi kvalitní a nabízejí bez výjimky vždy zajímavý kompromis mezi cenou, obrazovou kvalitou, vzhledem, užitečností, funkcionalitou a malými rozměry. Zejména obrazová kvalita je fantastická, pokud si uvědomíme, že tyto objektivy musí zobrazit svět na čip, jehož hustota pixelů několikanásobně větší oproti čipu velikosti kinofilmového políčka. V nabídce si lze pro dané rozmezí ohnisek obvykle vybrat mezi více variantami podle finančních možností a nároků fotografa.

Je třeba si ale dát pozor na to, že zejména širší ohniska ve velké míře využívají softwarové korekce, která může mírně změnit skutečný úhel záběru objektivu a zhoršit obrazovou kvalitu v rozích. Na druhou stranu tyto korekce umožňují vyrábět levnější a kompaktnější objektivy, jejichž fyzický design se soustředí na odstraňování ostatních, často podstatnějších vad.

S fyzikálními omezeními lze bojovat jen do určité míry, a tak platí, že ty nejsvětelnější objektivy jsou i u tohoto formátu obvykle o něco rozměrnější. I přesto ale mnohem menší, než stejná ohniska u větších formátů. Je třeba se ovšem vyvarovat přímého srovnání s objektivy pro větší formáty jen podle ohnisek a nominální světelnosti! Menší čipy mají inherentní omezení (zejména vysoká hladina šumu), která by šla teoreticky překonat užitím světelnějších objektivů. Takto světelné objektivy by ovšem byly neprakticky velké a drahé.

Nekompatibilní rozšíření

Přestože je vznik standardu Micro 4/3 (a jeho předchůdce 4/3) v tradičně uzavřeném světě foto-techniky tak trochu malý zázrak, není situace zcela ideální. Dva hlavní hráči Panasonic a Olympus sice vyrábí navzájem do značné míry kompatibilní objektivy, stále jsou ovšem konkurenty. A tak zatímco Olympus až na chystané super-teleobjektivy spoléhá výhradně na stabilizaci čipu, Panasonic ji obvykle instaluje přímo do objektivů. Výsledkem je to, že majitelé naprosté většiny těl od Panasonicu mají menší motivaci si pořizovat delší ohniska od Olympu, zatímco z pohledu vlastníků bez-zrcadlovek Olympus jsou obdobné objektivy od Panasonicu kvůli stabilizaci zbytečně rozměrnější a dražší.

Ještě hůře pochopitelná jsou speciální rozšíření objektivů nad rámec standardu. Některé novější a dražší objektivy od Panasonicu totiž nesou clonový kroužek, který ovšem nepracuje, pokud je nasadíte na tělo Olympu. Na druhou stranu Olympus na některé své objektivy, zejména ty ze série PRO, umisťuje funkční tlačítko, které ovšem pracuje jen s těly od Olympu. Přitom není důvod se domnívat, že by se dané funkce nedaly do těl obou výrobců navzájem implementovat čistě softwarově. Oba výrobci se tím, že hrají na sebe (či se nemohou na sdílení rozšíření či uvedení do standardu domluvit), zbytečně připravují o potenciální kupce svých objektivů, pokud vlastní tělo druhé značky. Možná jim to tak ale vyhovuje, každopádně uživatel je bit.

Alternativní výrobci

Jinak je ovšem výběr objektivů nesmírně bohatý, v podstatě jedině, co formátu schází, je snad jen objektiv s proměnlivou perspektivou (tilt-shift). Kromě hlavního dua vyrábí objektivy i bezpočet jiných firem (Sigma, Samyang,…). Bohužel se mi zdá, že mají tito alternativní výrobci problém s tím, že se jim nevyplácí objektivy čistě pro Micro 4/3 vyvíjet. O příčinách se dá spekulovat. Řeší to tak, že uvádějí objektivy původně vzniklé pro APS-C bez-zrcadlovky jiných výrobců (Sony) s bajonetem pro Micro 4/3. Takové objektivy jsou obvykle kvalitní, bohužel však díky svému původu zbytečně větší, než kdyby byly navrhovány pouze pro Micro 4/3, a tím odpadá největší výhoda formátu. Navíc kvůli rozdílnému faktoru ořezu mají méně běžný úhel záběru. Také jsou tyto objektivy (z hlavy mě napadá jako výjimka pouze trojice levných, ale nepříliš světelných modelů od Sigmy) většinou bez automatického zaostřování, které je i pro bez-zrcadlovky pro některá témata nepostradatelné

Adaptování

Na MFT bez-zrcadlovky lze díky absenci zrcadlové komory snadno adaptovat takřka všechny objektivy pro zrcadlovky. Pokud oželíte automatické zaostřování, tak i velice levně. Pouze je třeba počítat s tím, že bez přidaného optického členu zůstává zachována světelnost a faktor ořezu je 2. Tedy ve zkratce objektiv pro kinofilmový formát (filmu či čipu) o ohniskové vzdálenosti 50 mm bude na těle s čipem pro Micro 4/3 mít stejný úhel záběru jako objektiv o ohnisku 100 mm na kinofilmu. Rozostřené oblasti budou mít ale stejnou povahu jako u kinofilmových 50 mm, a tedy pokud budete chtít mít pozadí stejně rozostřené, budete potřebovat zhruba 2x světelnější objektiv než u kinofilmu. Kromě toho existují jisté problémy související s tím, že čip pro Micro 4/3 je poměrně „tlustý“ a požaduje, aby na něj dopadalo světlo kolmo. Ty mohou mírně degradovat rozlišovací schopnosti adaptovaného objektivu.

Shrnutí

Přestože by se mohlo zdát, že jsem uváděl spíše nevýhody, tak je tomu právě naopak. Spíše jsem se snažil zmíněné nevýhody podrobně vysvětlit. Faktem je, že formát Micro 4/3 je z hlediska nabídky objektivů v mnoha ohledech skvělou volbou pro široké spektrum uživatelů. Některá jeho omezení se musí nutně promítnout do vašich metod a volby námětů, paradoxně to může být ovšem v pozitivní podobě, kdy se tato omezení naučíte obcházet uvědomělými tvůrčími rozhodnutími, díky kterým budete pořizovat snímky, které byste s jiným typem přístrojů nikdy nepořídili. Navíc zjistíte, že se vám MFT přístroje často odvděčí některými unikátními vlastnostmi, které vám v jiných ohledech přinesou nikde jinde neviděnou volnost. O tom ale někdy příště.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s